Ne všechno „smart“ je skutečně chytré aneb perspektiva konceptu „smart“ v zemích EU a OECD

Když jsem před léty v Bruselu zaslechl zprofanovaný termín „smart city“, vždy jsem se opupínkoval. Když jsem poprvé zaslechl pojem „smart village“ (chytrý venkov) před 4 lety na konferenci Evropské unie v irském Corku, jejímž cílem bylo udat směr rozvoje venkova v následujících 10 letech, upřímně jsem se zasmál. Fakt, že brzy poštu budou roznášet drony místo pošťaček, senioři k lékaři budou jezdit mikrobusy bez řidiče, které jim na základě zmáčknutí ikonky na mobilu přistanou přímo před domem, nebo že doktor bude vyšetřovat pacienty s prstem napíchlým na jehlu a tlakoměrem na ruce v kukani na obecním úřadu 100 km přes internet, mi přišlo jako sci-fi z románů Julese Verna. Po letech musím konstatovat, že zdánlivé sci-fi se stalo realitou a já si místo úsměšků uvědomil, že naše města, obce i kraje musí být „smart“ a maximálně využít všech možných vymožeností doby tak, aby v budoucnu přežily a vzkvétaly.

Koncept „smart“ však není zdaleka spojen pouze s technologiemi, jedna chytrá lavička či popelnice rozhodně nedělá město či obec „smart“, jak si leckdo u nás myslí. Chytrost vždy byla, je a doufám i bude o lidech. O schopnostech překonat stereotypy a bariéry v našich myslích, umět přemýšlet jinak, být nakloněni změně, mít vize a aktivně se zapojit do jejich realizace. Koncept „smart“ tak stojí na dvou stejně důležitých pilířích, technologiích a lidech, které pomyslně zastřešuje strategické plánování s co nejširším zapojením hlavních aktérů a veřejnosti a výrazný akcent na udržitelný rozvoj. Takto je také vnímán a formulován ve vyspělých západních zemích.

Hlavními světovými platformami sdílení zkušeností a formulace koncepcí „smart“ jsou dnes Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a Evropská unie (EU) a hlavními příklady dobré praxe pak zejména severské země, Jižní Korea, Rakousko, Německo, Velká Británie, Kanada, Izrael či Estonsko. Koncepty „smart cities“ a „smart villages“ se dokonce staly samostatnými nástroji a politikami v rámci regionální a kohezní politiky EU a princip „smart“ se, věřím, brzy stane dalším z tzv. horizontálních principů, jejichž naplněním je mj. podmíněna podpora z fondů EU. Oblasti, které jsou v zahraničí nejčastěji skloňovány v souvislosti s tímto principem, jsou veřejná správa, mobilita, cirkulární ekonomika, veřejné služby a infrastruktura (vč. zdravotnictví či školství), obchod, podpora podnikání či energetika. Základní podmínkou je pak samozřejmě kvalitní digitální infrastruktura. Vysokorychlostní internet je dálnicí 21. století, základní podmínkou důstojného rozvoje měst, venkova i regionů. Vyspělé země jako Rakousko, Skotsko či Jižní Korea již mají optické připojení prakticky do poslední samoty a cílí na rychlost 1000 Mb/s, zatímco u nás cílíme na 30, max. 100 Mb/s. Můžeme závidět i Rumunům, kterým se jinak často smějeme, že do dvou let budou mít zavedenu optiku až do poslední samoty vedle hradu hraběte Drákuly. Ve Finsku je mj. díky vysokorychlostnímu internetu možné již 40% pracovních míst vykonávat z domova formou „home office“ a broadband je také jednou z hlavních priorit EU v rámci politiky rozvoje venkova. Je smutné, že v ČR nedokážeme využít 14 miliard korun, které nám k tomuto účelu na zlatém podnose dává Evropská unie.

A jaké jsou tedy výhledy pro „smart“ Česko v kontextu zkušeností nejvyspělejších zemí světa? Je nepochybné, že moderní technologie se dříve či později plně uplatní i do naší veřejné správy a brzy budeme díky fungujícímu a jednoduchému e-governmentu řešit veškeré záležitosti krom svatby a rozvodu ze svých obýváků, jako je již dnes běžné třeba v Estonsku. Věřím, že veškeré doklady si tak vyřídíme přes internet, vydávání stavebního povolení budeme sledovat přes mobil a bude v řádu týdnů, podnikatelům se bude samo generovat daňové přiznání na základě elektronické evidence příjmů, naše příjmy z domova i zahraničí budou automaticky generovat výši důchodu a (bohužel) už ani krásná blonďatá řidička neukecá s policajtem pokutu, protože se jí automaticky strhne z karty spolu s body. Díky moderním technologiím bude zajištěn také základní standard služeb na venkově. Pošta a léky budou dopravovány drony, jak je již dnes běžné ve Skandinávii, ordinace dětských a praktických lékařů v odlehlých venkovských oblastech nahradí telemedicína s „kukaněmi“ a doktorem přes internet jako na severu Švédska, snad si dle jeho pokynů nebudeme muset sami vrtat zuby… Dopravu budou zajišťovat autonomní autobusy a sdílená elektroauta, jako se již dnes pilotně daří na rakouském venkově, lidé budou díky vysokorychlostnímu internetu zdarma bez problému v jakékoliv profesi pracovat z domova, jak je běžné v nejvyspělejších zemích, a budou zvyklí opakovaně se rekvalifikovat, vzdělávání se do značné míry přesune na internet. Obce budou energeticky soběstačné díky komunitním obnovitelným zdrojům energie jako ve Skotsku, Laponsku či středočeských Kněžicích a bude kladen důraz na principy cirkulární ekonomiky. Inspirativním příkladem pro naše skomírající venkovské obchody může být třeba jihokorejský COOP v provincii Wanju, jež zastřešuje 1200 místních zemědělců v regionu se 150 000 obyvateli. Svou produkci zpracovávají ve dvou technologicky vyspělých sdílených zpracovatelských centrech a prodávají prostřednictvím sítě 16 supermarketů, 30 obchodů i on-line prodeje, jejich produkty navíc automaticky odebírají místní školy, instituce, podniky a zemědělec tak díky propracovanému systému dostává 80 % ceny produktu.

Zdá se, že veřejná správa se nejspíš přesune z obecních, městských, krajských a státních úřadů na internet, na každé obci zůstane tzv. „one-stop shop“ jako v Norsku či Estonsku, tj. kancelář, kde občan na jednom místě vyřeší všechny dotazy a problémy s „létajícími“ úředníky ze všemožných resortů. Občané se budou podílet komunitním způsobem na projednávání strategií svých obcí a měst, díky participativnímu rozpočtování pak budou spolurozhodovat o tom, které projekty by měly být realizovány, a to vč. výrazného zapojení mladých, kteří se budou ze studií rádi vracet do rodného regionu. Obce budou podstatně více spolupracovat v zájmu efektivity a zachování vlastní existence v řadě oblastí, např. odpadovém hospodářství, vodárenství, školství či podpoře podnikání.

Už teď slyším, jak mi řada z Vás říká, že jsem naivní snílek, že Rakouskem, Skotskem, Švédskem, Dánskem, Finskem, Norskem či Švýcarskem nikdy nebudeme. A já budu neúnavně odpovídat, proč bychom nemohli? Vždyť řada měst, obcí a regionů je „smart“ již dnes. Chytrý Albert Einstein kdysi prohlásil: „Pravým znakem inteligence nejsou vědomosti, ale představivost“, chytrý Pablo Picasso: „Vše, co si dokážete představit, je skutečné.“ Jsem přesvědčen, že i vize o „SMART Česku“ se brzy stane skutečností!

Je vskutku věštěním z křišťálové koule dnes předvídat, jak bude svět vypadat v roce 2050. Vždyť technologie se vyvíjí exponenciální řadou a násobek toho, co před třiceti lety uměl sálový počítač, umí dnes nejlevnější chytrý mobil. Jen pevně doufám, že tradiční česká hospoda coby druhá komora obecního zastupitelstva i parlamentu přežije všechny nástrahy příštích 30 let a mladí lidé budou randit fyzicky na lavičce v parku či mezi pod lesem místo virtuálních schůzek na mobilu, protože ne všechno „smart“ je skutečně chytré. Nezapomeňme, že chytrost je hlavně o lidech a jejich nápadech, nikoliv o počítačích a jedničkách a nulách, a snad i v roce 2050 selský rozum, lidská invence a velké srdce odolají robotům…!


Ing. Radim Sršeň, Ph.D.
starosta Obce Dolní Studénky